Nedávno jsem tu psal o dni v pyžamu - že si to vůbec nedokážu představit. A... přišla žaludeční příhoda. O to to bylo lepší, že jsem si ji způsobil sám. A to přežíráním...
Mám tendenci se přejídat, když cítím trochu větší psychotickou nepohodu. Když mám pocit jisté prázdnoty po stránce emocí, tak se cpu o to více - jídlo je přeci láska :P A přesně to se mi stalo teď ve čtvrtek... snědl jsem jídla asi pro 5 lidí a po příchodu domu jsem skončil s křečemi břicha a od cca 2 do cca 9 jsem se runě kroutil cukal, zvracel... a hlavně nenaspal jsem více jak 2 hodiny. Takže noc plná spánku, pohody a sladkých snů...
Zavolal jsem hned jak to šlo, že do práce na odpolední nepůjdu a k tomu jsem zavolal doktorovi, co s tím. ten si mě pozval a řekl mi, co jsme věděl - že jsem se prostě přežral. Je tu ale trochu obava z toho, že by se mohl ze řetězu utrhnout můj žlučník... Ted je cca sedm večer a podařilo se mi zase na chvíli usnout a něco sníst - paradoxně se mi po jídle ulevilo... ale teď mne břicho zase trochu bolí A já nevím co s tím...
A ještě ke dni v pyžamu. Letos jsem vlastně už pár dní v pyžamu a nic nedělání strávil - nepočítám dnešek. Na přelomu zimy a jara na mě sedl COVID a k tomu se přidala infekce a já byl čtyři dna v nemocnici na kapačkách. První dva dny mi fakt nebylo dobře, od třetího dne jsme se nudil... a čtvrtý jsem je prosil o propuštění.
Žádné komentáře:
Okomentovat