Nej Ženy mého života a srdce

Napsat tento příspěvek mi asi není přáno. Začínám jej psát už potřetí a předchozí verze se mi vždy ztratily. Rád bych v něm  napsal o těch nejdůležitějších ženách mého života. A nevím nějak není přáno.

Nejen že od začátku mám pocit, že není slov, kterými bych je popsal, ale nějak ani nevím jak správně a věrně popsat, co pro mne znamenají. Ale dost už.

Ta nejdůležitější žena, která tu pro mne je a díky které jsem na světě, je moje maminka. Možná klišé, ale bez maminky by nebyl na světě nikdo. A pokud je něco, díky čemu si všech žen vážím, je to právě to, že mohou být maminky. 

Druhá nejdůležitější žena mého života je moje žena, která je maminkou mých dětí. A jsem jí za to nekonečně vděčný.

A další důležité ženy mého života jsou mé dcery. No, krásné to bylo, když byly jen holčičky, ale té nejmladší už je 19... I ta už je ženou...

Přijde mi to jako chudý výčet. Ale opravdu nemám slov. Jen jsem to chtěl někde napsat...

A pak že nemůže být huře

V předchozím příspěvku jsem si stěžoval, jak je vše špatně... A do toho rýma...

A aby mi příroda ukázala, zač je toho loket, tak se mi přidala další radůstka... 

Začaly mne trápit hemoroidy. Kdo neví o čem je řeč, ať je rád. 

Vše začalo v pondělí, když jsem se začal z neznámého důvodu nadýmat. Ale hrozně nadýmat... A odpoledne jsem se dostal do stavu, kdy se objevila krev. Jen při stolici, při prdění naštěstí ne. Ale i to prdění bolelo, jak by mi někdo protahoval zadkem ostnatý drát. To prostě chcete. V úterý to bylo celkem dobrý, ale ve středu večer zase krev. A zase bolest jak od žiletek... a to skoro pořád. 

Pomohl doktor internet a koupil jsem si čípky a mast. Mast měla takový aplikátor, aby se lépe dostala kam je třeba. Nedostala. A dost nepříjemné to bylo. A to nemluvím o zavádění čípku. Super věc.

V pátek ráno jsem šel na kontrolu kvůli tomu žlučníku. A tak jsem se panu doktorovi svěřil s problémem... A tak jsem dostal doporučení a čípky že 3x denně (au). A koupit si kruh na sezení. 

S kruhem to taky byla legrace - je po sezoně a tak kruhy na obchodě nebyly... naštěstí měla paní ještě jeden vzadu... a to takový, který mne určitě unese - jsou na něm Avengers. Jmenovitě Hulk, Captain America, Thor a IronMan. ANO - tato čtyřka mne opravdu unese.

Je neděle a pocity u konečníku jsou stále nejisté a krev se stále objevuje. Tak nějak nešlo úplně utajit doma co se mi děje - a nejmladší dcera tomu dala korunu. Prý to klidně týden poteče, a že má případně vložky nebo tampony - to by mi mohlo při "mých dnech" pomoci...

Zítra zase kontrola, tak snad to pana doktora taky rozesměje.

všechno špatně... nebo ne?

Na začátku října jsme měl mít dovolenou, ale...

Neměl. A to jsme se tak těšil...

Místo toho jsem skončil v nemocnici s akutním zánětem žlučníku. A hned jsem šel pod kudlu a zlobivý žlučník spolu s dvěma kamínky mi byl odebrán. Pápá dovolená. V pátek mě operovali a v pondělí jsme měl mít odjezd - jaksi jsem to nestihl... Domu mě pustili v úterý. A to jsme nebyl moc ve stavu někam jet.

Takže ted druhý týden místo radování se z dovolené trávím doma. Pozitivní je, že je mi den ode dne lépe. Negativní je, že tím přichází nuda a chutě... Hlavně na jídlo.

A k tomu začátkem třetího týdne přišla rýmička... Po žlučníku už je celkem dobře, ale plná hlava rýmy mě vyřadila z dalšího fungování.

A i když se cítím relativně dobře, tak jsem furt rychle unavený... 

K tomu. Tak nějak jsem začal zkoušet psát, z čeho mám radost. A... Nějak mi to nejde. Nějak nevím, jestli umím mít radost a nevím jestli to umím poznat. Kdybych si měl zapisovat, co mě zase naštvalo, tak by to šlo mnohem lépe.

Chlapi nepláčou

 Téma, které ve mě rezonuje od malička. Věta, kterou mi nikdy nikdo pořádně nevysvětlil...

Věta, která přináší do života trauma dost klukům a chlapům. Sám jsem ji slýchal velmi často. Spolu s větou: "Nebul - nejsi holka". A zvláštní je, že si nepamatuji, že by mi ji řekl kdy můj táta.

Už jsem kdysi na toto téma napsal úvahu. Tenkrát nám umřel pejsek. Tenkrát jsem viděl tátu brečet. Když ji pohřbíval pod strom na zahradě. Ale na venek, byl vzteklý. A křičel na celý svět, že už nikdy nechce dalšího psa. A od té doby mají třetího.

Ted umřel kamarádovi pes. Byli spolu patnáct let. Fena Labradora. Ke konci už špatně chodila... A najednou musel rozhodnout o jejím nebytí... Těžké. Patnáct let je patnáct let. Zbyla díra. A bylo mu do breku, když jsem s ním mluvil. Doufám že si pobrečel...

Brek umí očistit. A je potřeba umět si zabrečet. 

Nechtějte vědět jak jsme brečel, když mi v náručí umřel kocour...

Důležité je však nebrečet nad rozlitým mlékem a každým špatným dnem a kdykoli se namane...