Mám tu několik nápadů a konceptů o čem psát. A nějak na nich nic nedělám. Proč? Protože se přeci jen asi bojím, že do Hostpody na mýtince někdo přijde a bude si to tu číst. Přitom to asi chci napsat... A přitom jsem si řekl, že budu psát, jako by to nikdo neměl číst...
No nevím co se mnou a s těmi myšlenkami
Moje myšlenky jsou vůbec něco, co chci na jednu stranu řvát a na druhou stranu se bojím efektu, který to vyvolá... Většinou se v podobných případech setkám s nežádoucí reakcí. A některé ty reakce i chápu. Například už jen to řvaní, když někdo řve na mě, tak většinou vypínám sluch a další vnímání. Řvaním se ještě nikdy nic nevyřešilo. Akorát po něm bývá divný pocit v krku a ... pocit, že vás druhá strana stejně neslyšela.
Proč však řvát? Někdy člověk řve proto, že má pocit že není slyšet. Jindy pro to, že už něco dost dlouho je ukryto, že to prostě musí ven. Neptejte se mě však co, tohle řvaní neumím... Když řvu já, tak právě z bezmoci, že nejsem slyšet...
Ale co když to má druhá strana jako já, že přes řev neslyší?
A tak mne ještě napadá, že existuje ŘEV POMOCÍ PSANÍ. Ten je většinou psaný kapitálkami... Ale občas, řve člověk i normálním písmem. A to potom druhá strana většinou nechápe, že jde o řev... A nebo, což mi přijde dost špatné, je jako řev chápáno i normálně psané tiché a bezvýznamné slovo...
Žádné komentáře:
Okomentovat