Mrtvý den

 Nedávno jsem tu psal o dni v pyžamu - že si to vůbec nedokážu představit. A... přišla žaludeční příhoda. O to to bylo lepší, že jsem si ji způsobil sám. A to přežíráním... 

Mám tendenci se přejídat, když cítím trochu větší psychotickou nepohodu. Když mám pocit jisté prázdnoty po stránce emocí, tak se cpu o to více - jídlo je přeci láska :P A přesně to se mi stalo teď ve čtvrtek... snědl jsem jídla asi pro 5 lidí a po příchodu domu jsem skončil s křečemi břicha a od cca 2 do cca 9 jsem se runě kroutil cukal, zvracel... a hlavně nenaspal jsem více jak 2 hodiny. Takže noc plná spánku, pohody a sladkých snů...

Zavolal jsem hned jak to šlo, že do práce na odpolední nepůjdu a k tomu jsem zavolal doktorovi, co s tím. ten si mě pozval a řekl mi, co jsme věděl - že jsem se prostě přežral. Je tu ale trochu obava z toho, že by se mohl ze řetězu utrhnout můj žlučník... Ted je cca sedm večer a podařilo se mi zase na chvíli usnout a něco sníst - paradoxně se mi po jídle ulevilo... ale teď mne břicho zase trochu bolí A já nevím co s tím...

A ještě ke dni v pyžamu. Letos jsem vlastně už pár dní v pyžamu a nic nedělání strávil - nepočítám dnešek. Na přelomu zimy a jara na mě sedl COVID a k tomu se přidala infekce a já byl čtyři dna v nemocnici na kapačkách. První dva dny mi fakt nebylo dobře, od třetího dne jsme se nudil... a čtvrtý jsem je prosil o propuštění.

Celý den v pyžamu

 Moje práce je docela náročná. Sice je sedavá, ale je v současném počasí náročná kvůli horku. K tomu je občas i náročný fyzicky - hlavně díky střídání směn a s tím souvisejícím ranním vstáváním (02:30) a nebo pozdním příchodem domu (01:30)

Mám v práci i volno. A to docela přiměřené, jen jaksi nezvládám odpočívat. Neumím to. Nevím, jestli jsem to kdy uměl nebo jestli jsem to zapomněl. A nějak i nevím, jak vlastně odpočívat. Co si pod tím představit a jak to nastavit, aby to fungovalo.

Kdyby se někdo podíval na mé spánkové záznamy, tak zjistí, že jsem v posledních dnech nespal v kuse více jak 6h. V podstatě jsme se pohyboval v rozmezích mezi 4,5h a těmi 6. Z posledních osmi dnů jsem byl sedm dní v práci. A pokud jsem načerpal nějakou energii o volném víkendu před tím, si tak nějak nepamatuji. Pamatuji so, že jsem stihnul vyměnit přední kotouče a destičky na autě. A víc nevím :/

Poslední volný den byl ve čtvrtek. A... zase si nepamatuji, co jsem dělal. Jediné, kdy vidím nějaké výsledky., je ve sledování seriálu "Západní křídlo". Jsem už u páté série, a skoro mám chuť se přestat dívat - ten dabing od páté série mi nesedí... 

Zítra mám taky volno. A tak by se den podle nadpisu hodil, jenže... Musím dořešit opravu auta - klínový řemen a další serepetičky...

K tomu řeším říjnovou dovolenou - absolutně nevím jak ji naplánovat. Ale aspoň mám už nějaký nástřel. Ale teď se budu trápit, jestli jsem to vymyslel dobře a jestli by to nešlo lépe... a levněji...

A nějak si nedokážu představit, že si jen tak lehnu, nebo sednu a budu si třeba jen číst. Mám pocit, že na to nemám kapacitu. 

K tomu na práci na autě nenávidím to, jak je člověk špinavý. Táta byl automechanik a nikdy neměl čisté ruce. Jenže mám pocit, že to co je v plánu opravit, bych měl být schopen zvládnout sám. A zvládnu dost. Měl bych na sebe být hrdý, ale nějak nevím... 

A celý den v pyžamu? Co by mi to přineslo? ale zkusím zítra aspoň půlden.

O rozhodování o psaní

Jeden z problémů, který mám v poslední době je problém s rozhodováním... I když, pokud bych měl mluvit pravdu, tak mám problém udělat důležitá rozhodnutí skoro už hodně dlouho...¨

I to je důvod, proč tu tak dlouho nic nebylo. Nedokážu se rozhodnout o čem a jak psát. A asi se opakuji, ale nechci se do ničeho moc zamotat a nechci moc přemýšlet a nevím, jak moc se odhalit... jestli třeba tak jako Michal Viewegh ve svámí Románu pro muže, kde se mu při rozhovoru s ředitelem gymnázia honí hlavou tyto myšlenky o žačce, které ho k němu dovedla...

Zatímco s ním lhostejně diskutuješ o maržích distributorů knih a o dopadu změn DPH na knižní trh, zkoušíš si představit prsa Mádlové. Přemýšlíš, zda je, či není oholená. Tvoje obraznost ti nabídne obě varianty. Několik variant. Piš, jako by to neměl nikdy nikdo číst. Tak je jisté, že budeš mluvit pravdu. Lori Lansenová. Ano, mami, napadne tě v jednom z plánů mysli, představuju si píču té holky. Promiňte, milé dámy, ale takhle to je. Všichni, nebo přinejmenším skoro všichni si představujeme vaši kundu. Vaše kunda nás v jistých chvílích zajímá víc než cokoli jiného na světě. Vaši kundu si představují herci, zpěváci a režiséři, politici. I prezidenti – věřili byste tomu?

No, a pod vlivem takového vzoru nevím co, a jak, psát. A tak jsem si připravil nadpisy článků na témata jako jsou 

• Výběr auta
• výběr dovolené
• výběr odpovědi...

a přijde mi to jako nuda... a na odvážnější témata si netroufám...

tak uvidíme.

Nevím co psát

 Mám tu několik nápadů a konceptů o čem psát. A nějak na nich nic nedělám. Proč? Protože se přeci jen asi bojím, že do Hostpody na mýtince někdo přijde a bude si to tu číst. Přitom to asi chci napsat... A přitom jsem si řekl, že budu psát, jako by to nikdo neměl číst... 

No nevím co se mnou a s těmi myšlenkami

Moje myšlenky jsou vůbec něco, co chci na jednu stranu řvát a na druhou stranu se bojím efektu, který to vyvolá... Většinou se v podobných případech setkám s nežádoucí reakcí. A některé ty reakce i chápu. Například už jen to řvaní, když někdo řve na mě, tak většinou vypínám sluch a další vnímání. Řvaním se ještě nikdy nic nevyřešilo. Akorát po něm bývá divný pocit v krku a ... pocit, že vás druhá strana stejně neslyšela.

Proč však řvát? Někdy člověk řve proto, že má pocit že není slyšet. Jindy pro to, že už něco dost dlouho je ukryto, že to prostě musí ven. Neptejte se mě však co, tohle řvaní neumím... Když řvu já, tak právě z bezmoci, že nejsem slyšet... 

Ale co když to má druhá strana jako já, že přes řev neslyší? 

A tak mne ještě napadá, že existuje ŘEV POMOCÍ PSANÍ. Ten je většinou psaný kapitálkami... Ale občas, řve člověk i normálním písmem. A to potom druhá strana většinou nechápe, že jde o řev... A nebo, což mi přijde dost špatné, je jako řev chápáno i normálně psané tiché a bezvýznamné slovo...