Nahota je velké téma. Aspoň pro mne a jak koukám kolem sebe, tak s tím má problémy dost lidí. A to nekoukám jen po nahotě tělesné, ale i po nahotě duševní. A je zajímavé, že vnímání obou je jiné. I když u obou je asi třeba jistých hranic. A u obou je to otázka značně subjektivní.
Přemýšlím, kterou nahotou začít, ale když se zamyslím nad nahotou tělesnou a představím si nějaký ideál... tak mi nějak dochází mozková kapacita na psaní... čímž odkrývám i své nitro a odhaluji do nahoty, jaký jsem prasák...
Zvláštní je, že se vnímání nahoty v průběhu lidského života mění. Rodíme se nazí a to tělesně i duševně. Několik prvních let života nám nevadí, být před ostatními svlečený a dělat si do plen. Na jeho konci, když dojde na pleny, připadáme si zle... jiné slovo mne nenapadá... a když si ani ty pleny neumíme sami vyměnit, tak přichází stud a ponížení... Osobně to neznám, ale jen představa mi nedělá dobře...
Několik prvních let nám nevadí dávat najevo veškeré své duševní projevy a říkat a dělat to co máme v tu chvíli na duši. Postupem času se naučíme své myšlenky a tužby skrývat a někomu některé odhalit bývá horší než se svléci. A kolikrát je i nepříjemným pravidlem, že rány na těle se hojí rychleji, než rány na duši... obzvlášť pokud vznikají společně.
Co to je, co nás v průběhu života donutí se tak změnit? Když si vzpomenu, že v šesti letech jsme se na zahradě školky koupali všichni nazí, tak dnes je pro mě představa nuda pláže minimálně nelákavá... Kde se bere ten stud? A proč ho předáváme takto dál? Dnes je nemožné, aby se děti ve školce takto koupaly...
U zahalování duševní nahoty a skrývání nitra mne napadají důvody. Tam je, tedy i pro mě, představa úplného odhalení nepředstavitelná. Je to druh obrany. Nemohu říci všechno všem. Nemohu říci co mám na jazyku... Tady je to asi dobře. Dokonce mě představa, že by každý řekl každému vše docela děsí.
Představa, že by všichni chodili nazí není úplně nelákavá, ale má svá úskalí. Už teď chodí mnozí tak oblečení, že je vidět skoro vše. Kolikrát je oblečení tak upnuté, že vypadá jak namalované. A to se týká obou pohlaví. I když na muže tak nekoukám, tak i zde se najdou tací, kteří mají upnutá trička a fitness či cyklo kraťasy, které odhalují vše. Častější je to u žen, kterých si logicky všímám více. A i tady je vidět mnoho. Jinde už jsem psal, že mám raději prostor pro fantazii. Často tam není... Jako podívám se, ne že ne, jen to po nějaké době zevšední. Bohužel.
Přemýšlím, co by se stalo, kdyby lidi chodili nazí. Určitě by to bylo nepraktické - museli by nosit aspoň nějaké kapsy, aby měli kam dát mobily... i když jsou jedinci, kteří mají mobil k rukám snad přirostlý... A v zimě by asi dost lidí umrzlo... Když už nám příroda nadělila tu vlastnost, že jsme bez srsti, našli jsme si zálibu v oblékaní. Docela by mne zajímalo, co bylo dříve - oblečení, nebo ztráta srsti? A jak vlastně Homo přežilo? Ale to je asi na jiné povídání.
Asi se k tématu nahoty ještě vrátím. Alespoň k té tělesné. časem Ale kdyby byla tělesná nahota veřejná, nebylo by o čem psát...
