O rozhodování o psaní

Jeden z problémů, který mám v poslední době je problém s rozhodováním... I když, pokud bych měl mluvit pravdu, tak mám problém udělat důležitá rozhodnutí skoro už hodně dlouho...¨

I to je důvod, proč tu tak dlouho nic nebylo. Nedokážu se rozhodnout o čem a jak psát. A asi se opakuji, ale nechci se do ničeho moc zamotat a nechci moc přemýšlet a nevím, jak moc se odhalit... jestli třeba tak jako Michal Viewegh ve svámí Románu pro muže, kde se mu při rozhovoru s ředitelem gymnázia honí hlavou tyto myšlenky o žačce, které ho k němu dovedla...

Zatímco s ním lhostejně diskutuješ o maržích distributorů knih a o dopadu změn DPH na knižní trh, zkoušíš si představit prsa Mádlové. Přemýšlíš, zda je, či není oholená. Tvoje obraznost ti nabídne obě varianty. Několik variant. Piš, jako by to neměl nikdy nikdo číst. Tak je jisté, že budeš mluvit pravdu. Lori Lansenová. Ano, mami, napadne tě v jednom z plánů mysli, představuju si píču té holky. Promiňte, milé dámy, ale takhle to je. Všichni, nebo přinejmenším skoro všichni si představujeme vaši kundu. Vaše kunda nás v jistých chvílích zajímá víc než cokoli jiného na světě. Vaši kundu si představují herci, zpěváci a režiséři, politici. I prezidenti – věřili byste tomu?

No, a pod vlivem takového vzoru nevím co, a jak, psát. A tak jsem si připravil nadpisy článků na témata jako jsou 

• Výběr auta
• výběr dovolené
• výběr odpovědi...

a přijde mi to jako nuda... a na odvážnější témata si netroufám...

tak uvidíme.

Nevím co psát

 Mám tu několik nápadů a konceptů o čem psát. A nějak na nich nic nedělám. Proč? Protože se přeci jen asi bojím, že do Hostpody na mýtince někdo přijde a bude si to tu číst. Přitom to asi chci napsat... A přitom jsem si řekl, že budu psát, jako by to nikdo neměl číst... 

No nevím co se mnou a s těmi myšlenkami

Moje myšlenky jsou vůbec něco, co chci na jednu stranu řvát a na druhou stranu se bojím efektu, který to vyvolá... Většinou se v podobných případech setkám s nežádoucí reakcí. A některé ty reakce i chápu. Například už jen to řvaní, když někdo řve na mě, tak většinou vypínám sluch a další vnímání. Řvaním se ještě nikdy nic nevyřešilo. Akorát po něm bývá divný pocit v krku a ... pocit, že vás druhá strana stejně neslyšela.

Proč však řvát? Někdy člověk řve proto, že má pocit že není slyšet. Jindy pro to, že už něco dost dlouho je ukryto, že to prostě musí ven. Neptejte se mě však co, tohle řvaní neumím... Když řvu já, tak právě z bezmoci, že nejsem slyšet... 

Ale co když to má druhá strana jako já, že přes řev neslyší? 

A tak mne ještě napadá, že existuje ŘEV POMOCÍ PSANÍ. Ten je většinou psaný kapitálkami... Ale občas, řve člověk i normálním písmem. A to potom druhá strana většinou nechápe, že jde o řev... A nebo, což mi přijde dost špatné, je jako řev chápáno i normálně psané tiché a bezvýznamné slovo...

Dvojice

Jedna z fotek, které vznikly, když jsem jen tak šel Prahou. Fotograficky je ta fotka nicmoc. Ale výraz slečny nešel nevyfotit. Nevím odkud byli a co v Praze společně dělali, ale slečnu to evidentně baví.

Je horko

 Takové horko, že holky chodí skoro nahé a mě je to jedno. A to je co říct. Na hezkou holku se rád podívám a pokud je i hezky oblečená/neoblečená, tak mi to hned zpříjemní den. Musí to však mít nějakou úroveň a být to spíše decentní než vyzývavé, ale o tom třeba někdy jindy.

Je horko nejen podle počasí, ale i lidské. Lidi jsou daleko více nenaladění a negativní. Takže v práci to je fakt paráda. K tomu je horko i doma - manželka má své dny a tak je u nás trochu bouřka. Akorát zatím se ovzduší nepročistilo, jako po bouřce venku. Tak snad ty hromy blesky brzy ustoupí slunci

Přemýšlím co za další průsery popsat, ale i já jsem bez nálady a chutě do čehokoli. A to tenhle týden je zatím spíše otravný a únavný. Chtělo by to nějak dobít baterky. Ale nějak přestávají fungovat i dříve osvědčené věci.

Pro dnes stačí. Vzducholodi létají vysoko. A když střelíš, nedostřelíš...

Copak se mu asi stalo?

 Rád chodím a dívám se. Když se mi zadaří dostat se do cizího města, nejraději si sednu někam do kavárny s výhledem ven a koukám se. Sleduji frmol a přemýšlím. Někdy jen tak a někdy o těch lidech co vidím. A nejen o lidech...

To si takhle jdu po Praze a vidím na skle obrys holuba... A jdu blíž a vidím to co je na fotce... A tak si říkám, co ho tak rozptýlilo, že trefil dům. A co se s ním asi stalo?

Nemám...

 Slíbil jsem si, že zase začnu psát. Aspoň blog. A stále to je na levačku. Proč? Protože nemám...

...čas - Už jsem naznačoval, ale možná ne v tomhle blogu, je to u mě divoké s prací. I když by se někomu mohlo zdát, že mám času fůru, tak nějak nemám ani čas na koukání na televizi, na čtení, na psaní... na úklid, na tohle a na tamto... prostě nic nestíhám, nic nedávám a podle toho to vypadá. Přemýšlím, jestli mám čas aspoň na prokrastinaci. A nebo je to tím, že nemám...

...chuť, nebo náladu - no, tohle je trochu zvláštní. protože když tu chuť a náladu mám, tak není čas, nebo energie - o tom dále. Když už se ale zadaří a mám vhodnou náladu a i chuť do psaní, tak dost často nemám...

...inspiraci - dost často zásadní problém, když už se mi podaří překonat předchozí překážky, tak přijde tohle. O čem psát, jak psát, aby se to dalo číst a aby to nebylo dlouhé nebo krátké. K tomu jsem se rozhodl, že nebudu po sobě číst co píšu. To by vedlo jen k tomu, že bych to bud smazal, nebo začal  přepisovat tak, že by se to nakonec nedalo číst. Pak ovšem dost často narazím na poslední problém. Když už mám čas, chuť i inspiraci, tak nakonec nemám...

...energii - a tím nemyslím tu elektrickou. Aspoň ne primárně. Myslím tím tu vnitřní - moji. Jo. Tu co nemám skoro nikdy. I tenhle příspěvek už píšu čtvrtý den a jediné na co teď myslím, je to, jak moc se mi chce spát. 

Rychlý rozjezd...

 ...a dál nic

Je to dva týdny co jsme napsal poslední věc. Ale moje práce a rodina a další věci mě jaksi uzemnili více než jsme čekal. A je pravda, že jsem v té době byl nemocný a měl jsem dost času

Jen pro představu. Pracuji ranní/odpolední - cyklus 3 týdny. Ranní začíná 3:30. Odpolední končí o půlnoci nebo 01:45. Přechod z odpolední na ranní trvá 26h - ano, skončím řekněme ve středu v 01:45 a do práce jdu v pátek ve 3:30. Pravda z odpolední je to lepší tam jsou na přechod dny dva. A k tomu je potřeba ještě dodat, že pracuji dva víkendy ze tří... Docela jsme pak za ten víkend volna rád - ale únava jaksi stoupá

K tomu je doba zlá a člověk potřebuje každou korunu. A tak občas z volna udělám něco navíc... A únava stoupá.

Přesto jsem slíbil. že budu psát tento blog. Tak uvidíme, jestli jsem na sebe nenaložil moc. Mám nápady o čem psát, ale nemám čas a energii.

PS co dělám za práci, se dozvíte později... možná