Jo, je to tak. A není to poslední šokující sdělení, které tu o sobě napíšu. Bude hůř. A ne, nechodím k psychologovi, protože koukám na porno.
Prvně jsme u něj byl již veeeelmi dávno v rámci pedagogickopsychologického vyšetření na základní škole. Nevěděl jsem kam jít na střední a tak jsem se "nechal vyšetřit". A přišli na to, že jsme nadprůměrně inteligentní a že mám různá dys tohle a dys tamto... a k tomu nějakou tu LMD. Závěr byl, že jsem opravdu dost chytrý na vystudování vysoké školy, ale nebude to lehké. Nakonec jsme vybrali dvě školy v chemickém oboru... ale to je jiná pohádka.
Je fakt, že střední školu jsme vystudoval bez sebemenší námahy. A na konci jsem zase navštívil psychologa. Jeden problém byl se zvládáním stresu a z toho vyplívající žaludeční neurózou. A taky se to hodilo, protože mne pozvali k odvodu. A psychologický posudek bodl... S odvodem mi to nakonec nepomohlo a nepomohlo mi to vlastně vůbec. Asi jsem tenkrát ještě nedozrál
Zase jsem začal chodit k psychologovi, když jsme začali mít problémy s dcerou. Potom se synem, k tomu menší krize v manželství. Následovala jedna dopravní nehoda, kde jsem měl na krku těžké ublížení na zdraví a pak už se to vezlo.
Psychologů jsem vystřídal tolik, že už si je ani všechny nepamatuji. Některé jsem navštívil jen jednou či dvakrát. Některé několikrát, ale nesedli jsme si. Jiné jsem vyměnil po třeba roce docházky - proto, že to dál k ničemu nevedlo. Jeden ten psycholog mne dokonce "donutil" psát cosi jako týdenní reporty z mého života, Ke konci mne to už nebavilo a jeho asi taky ne.
Teď mám nového. A uvidíme. Je to zcela něco nového, protože poprvé je to mladá psycholožka, která je ve věku nejstarší dcery. A... tak nějak mě dokázala přesvědčit, že by to nemusela být nevýhoda. Na rozdíl od jiné, které jsem kdysi prakticky nevěřil.
Nesmím po sobě moc číst co píšu - moc bych se korigoval a ne všechno napsal. Ale podle toho ten text taky potom vypadá...
Žádné komentáře:
Okomentovat