Proč píšu?

 Tak to je otázka za všechny prachy.

Vždy jsem hodně četl a vždy jsem tvrdil, že je to největší překážka tomu, abych něco napsal. Hlavně proto, že mám pocit, že už vše bylo napsané a že se v mnoha případech jen opakuje totéž. Taky je problém, když si po sobě přečtu, co jsem napsal.

Ale od malička jsem toužil psát. Nedávno jsem našel i mé jisté pokusy o komiks. Maluji však ještě hůře než píšu... A protože jsem dysgrafik, vždy jsem chtěl psací stroj. A když jsem ho měl, chtěl jsem diktafon, a když jsem ho měl, chtěl jsem něco, co převede myšlenky rovnou na text. Teď už existuje nástroj, který převádí řeč na text a... stejně nepíšu.

Psal jsem básně. Ať už z blbosti, nebo z lásky. Teď už jsem hlavně blbej a básně mi nejdou. Ale aspoň jsme kdysi pár lidí potěšil. Blog  jsem začal psát před dlooooohou dobou. A nejvíce jsem psal vždy, když jsem měl múzu. A to ne ní jen tak

No tak teď to zkusíme bez múz a bez talentu a tak. A uvidíme. 

Mimochodem k mé současné práci mne inspiroval film, natočený podle knihy Michala Viewegha. A k tomu co chci a jak chci psát zase on...