Dvojice

Jedna z fotek, které vznikly, když jsem jen tak šel Prahou. Fotograficky je ta fotka nicmoc. Ale výraz slečny nešel nevyfotit. Nevím odkud byli a co v Praze společně dělali, ale slečnu to evidentně baví.

Je horko

 Takové horko, že holky chodí skoro nahé a mě je to jedno. A to je co říct. Na hezkou holku se rád podívám a pokud je i hezky oblečená/neoblečená, tak mi to hned zpříjemní den. Musí to však mít nějakou úroveň a být to spíše decentní než vyzývavé, ale o tom třeba někdy jindy.

Je horko nejen podle počasí, ale i lidské. Lidi jsou daleko více nenaladění a negativní. Takže v práci to je fakt paráda. K tomu je horko i doma - manželka má své dny a tak je u nás trochu bouřka. Akorát zatím se ovzduší nepročistilo, jako po bouřce venku. Tak snad ty hromy blesky brzy ustoupí slunci

Přemýšlím co za další průsery popsat, ale i já jsem bez nálady a chutě do čehokoli. A to tenhle týden je zatím spíše otravný a únavný. Chtělo by to nějak dobít baterky. Ale nějak přestávají fungovat i dříve osvědčené věci.

Pro dnes stačí. Vzducholodi létají vysoko. A když střelíš, nedostřelíš...

Copak se mu asi stalo?

 Rád chodím a dívám se. Když se mi zadaří dostat se do cizího města, nejraději si sednu někam do kavárny s výhledem ven a koukám se. Sleduji frmol a přemýšlím. Někdy jen tak a někdy o těch lidech co vidím. A nejen o lidech...

To si takhle jdu po Praze a vidím na skle obrys holuba... A jdu blíž a vidím to co je na fotce... A tak si říkám, co ho tak rozptýlilo, že trefil dům. A co se s ním asi stalo?

Nemám...

 Slíbil jsem si, že zase začnu psát. Aspoň blog. A stále to je na levačku. Proč? Protože nemám...

...čas - Už jsem naznačoval, ale možná ne v tomhle blogu, je to u mě divoké s prací. I když by se někomu mohlo zdát, že mám času fůru, tak nějak nemám ani čas na koukání na televizi, na čtení, na psaní... na úklid, na tohle a na tamto... prostě nic nestíhám, nic nedávám a podle toho to vypadá. Přemýšlím, jestli mám čas aspoň na prokrastinaci. A nebo je to tím, že nemám...

...chuť, nebo náladu - no, tohle je trochu zvláštní. protože když tu chuť a náladu mám, tak není čas, nebo energie - o tom dále. Když už se ale zadaří a mám vhodnou náladu a i chuť do psaní, tak dost často nemám...

...inspiraci - dost často zásadní problém, když už se mi podaří překonat předchozí překážky, tak přijde tohle. O čem psát, jak psát, aby se to dalo číst a aby to nebylo dlouhé nebo krátké. K tomu jsem se rozhodl, že nebudu po sobě číst co píšu. To by vedlo jen k tomu, že bych to bud smazal, nebo začal  přepisovat tak, že by se to nakonec nedalo číst. Pak ovšem dost často narazím na poslední problém. Když už mám čas, chuť i inspiraci, tak nakonec nemám...

...energii - a tím nemyslím tu elektrickou. Aspoň ne primárně. Myslím tím tu vnitřní - moji. Jo. Tu co nemám skoro nikdy. I tenhle příspěvek už píšu čtvrtý den a jediné na co teď myslím, je to, jak moc se mi chce spát. 

Rychlý rozjezd...

 ...a dál nic

Je to dva týdny co jsme napsal poslední věc. Ale moje práce a rodina a další věci mě jaksi uzemnili více než jsme čekal. A je pravda, že jsem v té době byl nemocný a měl jsem dost času

Jen pro představu. Pracuji ranní/odpolední - cyklus 3 týdny. Ranní začíná 3:30. Odpolední končí o půlnoci nebo 01:45. Přechod z odpolední na ranní trvá 26h - ano, skončím řekněme ve středu v 01:45 a do práce jdu v pátek ve 3:30. Pravda z odpolední je to lepší tam jsou na přechod dny dva. A k tomu je potřeba ještě dodat, že pracuji dva víkendy ze tří... Docela jsme pak za ten víkend volna rád - ale únava jaksi stoupá

K tomu je doba zlá a člověk potřebuje každou korunu. A tak občas z volna udělám něco navíc... A únava stoupá.

Přesto jsem slíbil. že budu psát tento blog. Tak uvidíme, jestli jsem na sebe nenaložil moc. Mám nápady o čem psát, ale nemám čas a energii.

PS co dělám za práci, se dozvíte později... možná

Chodím k psychologovi

 Jo, je to tak. A není to poslední šokující sdělení, které tu o sobě napíšu. Bude hůř. A ne, nechodím k psychologovi, protože koukám na porno.

Prvně jsme u něj byl již veeeelmi dávno v rámci pedagogickopsychologického vyšetření na základní škole. Nevěděl jsem kam jít na střední a tak jsem se "nechal vyšetřit". A přišli na to, že jsme nadprůměrně inteligentní a že mám různá dys tohle a dys tamto... a k tomu nějakou tu LMD. Závěr byl, že jsem opravdu dost chytrý na vystudování vysoké školy, ale nebude to lehké. Nakonec jsme vybrali dvě školy v chemickém oboru... ale to je jiná pohádka.

Je fakt, že střední školu jsme vystudoval bez sebemenší námahy. A na konci jsem zase navštívil psychologa. Jeden problém byl se zvládáním stresu a z toho vyplívající žaludeční neurózou. A taky se to hodilo, protože mne pozvali k odvodu. A psychologický posudek bodl... S odvodem mi to nakonec nepomohlo a nepomohlo mi to vlastně vůbec. Asi jsem tenkrát ještě nedozrál

Zase jsem začal chodit k psychologovi, když jsme začali mít problémy s dcerou. Potom se synem, k tomu menší krize v manželství. Následovala jedna dopravní nehoda, kde jsem měl na krku těžké ublížení na zdraví a pak už se to vezlo. 

Psychologů jsem vystřídal tolik, že už si je ani všechny nepamatuji. Některé jsem navštívil jen jednou či dvakrát. Některé několikrát, ale nesedli jsme si. Jiné jsem vyměnil po třeba roce docházky - proto, že to dál k ničemu nevedlo. Jeden ten psycholog mne dokonce "donutil" psát cosi jako týdenní reporty z mého života, Ke konci mne to už nebavilo a jeho asi taky ne. 

Teď mám nového. A uvidíme. Je to zcela něco nového, protože poprvé je to mladá psycholožka, která je ve věku nejstarší dcery. A... tak nějak mě dokázala přesvědčit, že by to nemusela být nevýhoda. Na rozdíl od jiné, které jsem kdysi prakticky nevěřil.

Nesmím po sobě moc číst co píšu - moc bych se korigoval a ne všechno napsal. Ale podle toho ten text taky potom vypadá...

Koukám se na porno

 No, to je odhalení. Ale jsme zdravý muž v produktivním věku a tek... se koukám. Když je kde a na co.

Akorát se mi to poslední dobou líbí čím dál méně...

Vzpomínám, když jsem se s tímto produktem setkal poprvé - už ani nevím kolik mi bylo, ale bylo to na střední. Měl jsem tu výhodu, že po roce 1989, kdy mi bylo někde okolo začátku puberty, se najedou s časopisy s erotikou a pornem roztrhl pytel. A najednou na vás ženské vnady koukaly v každé trafice... Už tenkrát jsem však byl vybíravý a nelíbilo se mi jen tak něco. tedy - tenkrát se mi líbila podstatná většina. dnes je to naopak. 

Vždy jsem měl raději spíše cudnější fotky. V podstatě to co bylo vidět Playboyi bylo pro mne přijatelnější než časopisy typu Leo. Ale to je už historie. Dnes bych asi byl rád za to Leo. Mám pocit, že se porno průmysl posunul směrem, který už je kolikrát za hranicí vkusu. I když co je tady o vkusu. Kdyby nebyli lidem kterým se to líbí, tak by podobné věci nevznikaly. Asi nebudu zacházet do podrobností, ale fakt jsem nejraději za takovou hezkou klasiku, kdy je to jeden na jednoho, případně dvě na jednoho :P. Jsem rád když to vypadá jako sex mezi dvěma dospělými lidmi v přiměřeném veku. Když to vypadá jako něco, co dělají oba rádi...

I když se mi líbí mladé holky - a kterému chlapovi ne - tak takové ty "Lolitky" jsou trochu moc. Stejně tak se mi nelíbí absolutní absence pubického ochlupení. Zde souhlasím s Hankem Moodym - chci vidět chlupy. Nemusí to být zrovna takové ty hippie úpravy, ale takové pěkně upravená kadeř udělá mnohem více než úplně holé ohanbí. Ještě horší jsou na onom místě různé pupínky...

A co taky nemám rád jsou extrémní tetování a piercingy. Piercing maximálně v pupíku a nesmí to být divočina. V bradavkách je to vyloženě fuj a v klitorisu... Totéž platí o tetování. Vkusné tetování na bedrech nebo něco malého na různých místech bývá fajn. Ale když se člověk potká se slečnou, která má mezi prsy třeba vytetovanou lebku... Ne to fakt ne.