Otázka věku

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc
Jak se to stalo, nevim
Každopádně jsem zas v blbým věku

Slova klasika 😛

Pak se taky člověk často dozvídá, že na věku nezáleží, že je věk jen číslo... Ale najde se pak mnoho případů, kdy je věk důležitý a mnohokrát je zásadní - Například věk dospělosti, nebo o kousek níže je věk trestní odpovědnosti. 

Člověk během svého života prochází několika stadii podle věku. Nejjednodušší je rozdělení na dospělost a dětství.

Složitější dělí dětství na kojenec, batole, předškolní, školní... Blablabla bla... 

A dospělost na mládí, střední věk a starověk... 

Věkem se ještě zabývá zákon. To nás dělí na mladistvé, nezletilé a zletilé... 

Jediná jistota vám zůstane. Po celý život se budete setkávat s tím, že na něco budete moc staří nebo moc mladí. Zkrátka v blbém věku...

Šestnáct dní nic...

 ...jsem nepublikoval. Rozepsal jsem tři věci, ale se žádnou jsem nebyl spokojený na to, ji zveřejnit. 

Těch šestnáct dní bylo plných, protože jsme se po nemoci vrátil zpět do práce a zvyknout si zase na směnný režim nebylo moc jednoduché. 

Tak aby to tu nebylo zas tak prázdné, tak vás seznámí s některými tvory naší domácnosti. Na první fotce je pán naší domácnosti. Měl se jmenovat Hope, ale nikdo mu neřekne jinak než Hop. 

Na další je nejmladší a nejnovější přírůstek. Kocourka dostala nejmladší dcerka od svého boyfrienda. Jmenuje se Diego a je to kotě jak má být. Všude je ho plno

Na další fotce je velmi vzácná situace - Náš kocour a králík v klidu vedle sebe. Většinou to bohužel vypadá tak, že si králík plete kocoura s ramlicí a tak má králíka neustále na zádech...

A pro dnes poslední je z hrátek kotěte a králíka - když je nálada, hrají si spolu a jeden provokuje druhého... uvidíme jak dlouho jim to vydrží

Hranice intimity

Tohle je téma, které mnou osciluje velmi dlouho. Je to téma dosti individuální a pohled není možný jiný, než subjektivní. Přesto je to téma velmi žhavé a velmi ožehavé. A něco o tom napsat, mne dokopalo několik událostí z tisku poslední doby.

Jak jsem psal již o nahotě - rodíme se nazí a dlouho nám nahota nevadí. Nevadí nám nahota vlastní i cizí. Přesto se časem dostaneme do situace, kdy je nahota pokládána za něco nepatřičného - ať už je to nahota vlastní, nebo cizí. Ta situace nastane dříve nebo později skoro u každého a je jen otázka výchovy, a okolí, jak brzy k ní dojde a jak bude vnímána. U etnik žijících v tropech je pohled na nahotu úplně jiný, než náš. Mají to štěstí, že nepotřebují oblečení kvůli zimě. Díky tomu třeba v Namibii žijí Himbové, kde chodí všichni jedinci od pasu nahoru nazí... Zde je hranice intimity úplně odlišná... A zvláštní je, že ženám z kmene Himbů na prsa zírají hlavně turisti... a je jim to jedno... těm ženám...

Hranice intimity se tak v současné době liší hlavně geograficky a demograficky. A chronologicky se vyvíjí. To by asi bylo na mnohem delší psaní, ale jednoduše řečeno - na naší planetě najdeme země, kde nevadí opalování se nahoře bez na pláži, nebo kojení na veřejném místě. Ale najdeme tu i místa, kde žena v kalhotách s odhalenou hlavou nemusí přežít cestu přes ulici...

Ted trochu kontroverzně - kdo je tu od toho, aby určoval, kde je ta hranice, co by se mělo skrývat, a co může zůstat odhalené? Kdo má to právo, a proč pak spadáme i k diskusi, co je morální a co ne? 

A nepřináší nám příliš nevyrovnaná hranice jen a jen problémy? Jen si třeba představte, kdyby nahota byla běžná, třeba jako v antických dobách... Třeba jako v gymnáziích - kdyby to bylo podle původního významu... Co by pak kdo nadělal s případnými nahými fotkami spolužaček... Nebo, kdyby byl svět jedna velká nudapláž...

A čím by ženy pak přitahovaly muže, když by nahota již nebyla tak "vzrušující" a přitažlivá.

Jen se bojím, že by si lidé našli něco nového, co by se pokládalo za příliš intimní... a mohli z toho udělat něco nemorálního... a zakázaného...

Intimita (z původem latinského intimus = vnitřní, skrytý před zraky jiných)

Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav)

Gymnasion (z řečtiny = cvičiště – to vychází od slova gymnos neboli nahý)

Nej Ženy mého života a srdce

Napsat tento příspěvek mi asi není přáno. Začínám jej psát už potřetí a předchozí verze se mi vždy ztratily. Rád bych v něm  napsal o těch nejdůležitějších ženách mého života. A nevím nějak není přáno.

Nejen že od začátku mám pocit, že není slov, kterými bych je popsal, ale nějak ani nevím jak správně a věrně popsat, co pro mne znamenají. Ale dost už.

Ta nejdůležitější žena, která tu pro mne je a díky které jsem na světě, je moje maminka. Možná klišé, ale bez maminky by nebyl na světě nikdo. A pokud je něco, díky čemu si všech žen vážím, je to právě to, že mohou být maminky. 

Druhá nejdůležitější žena mého života je moje žena, která je maminkou mých dětí. A jsem jí za to nekonečně vděčný.

A další důležité ženy mého života jsou mé dcery. No, krásné to bylo, když byly jen holčičky, ale té nejmladší už je 19... I ta už je ženou...

Přijde mi to jako chudý výčet. Ale opravdu nemám slov. Jen jsem to chtěl někde napsat...

A pak že nemůže být huře

V předchozím příspěvku jsem si stěžoval, jak je vše špatně... A do toho rýma...

A aby mi příroda ukázala, zač je toho loket, tak se mi přidala další radůstka... 

Začaly mne trápit hemoroidy. Kdo neví o čem je řeč, ať je rád. 

Vše začalo v pondělí, když jsem se začal z neznámého důvodu nadýmat. Ale hrozně nadýmat... A odpoledne jsem se dostal do stavu, kdy se objevila krev. Jen při stolici, při prdění naštěstí ne. Ale i to prdění bolelo, jak by mi někdo protahoval zadkem ostnatý drát. To prostě chcete. V úterý to bylo celkem dobrý, ale ve středu večer zase krev. A zase bolest jak od žiletek... a to skoro pořád. 

Pomohl doktor internet a koupil jsem si čípky a mast. Mast měla takový aplikátor, aby se lépe dostala kam je třeba. Nedostala. A dost nepříjemné to bylo. A to nemluvím o zavádění čípku. Super věc.

V pátek ráno jsem šel na kontrolu kvůli tomu žlučníku. A tak jsem se panu doktorovi svěřil s problémem... A tak jsem dostal doporučení a čípky že 3x denně (au). A koupit si kruh na sezení. 

S kruhem to taky byla legrace - je po sezoně a tak kruhy na obchodě nebyly... naštěstí měla paní ještě jeden vzadu... a to takový, který mne určitě unese - jsou na něm Avengers. Jmenovitě Hulk, Captain America, Thor a IronMan. ANO - tato čtyřka mne opravdu unese.

Je neděle a pocity u konečníku jsou stále nejisté a krev se stále objevuje. Tak nějak nešlo úplně utajit doma co se mi děje - a nejmladší dcera tomu dala korunu. Prý to klidně týden poteče, a že má případně vložky nebo tampony - to by mi mohlo při "mých dnech" pomoci...

Zítra zase kontrola, tak snad to pana doktora taky rozesměje.

všechno špatně... nebo ne?

Na začátku října jsme měl mít dovolenou, ale...

Neměl. A to jsme se tak těšil...

Místo toho jsem skončil v nemocnici s akutním zánětem žlučníku. A hned jsem šel pod kudlu a zlobivý žlučník spolu s dvěma kamínky mi byl odebrán. Pápá dovolená. V pátek mě operovali a v pondělí jsme měl mít odjezd - jaksi jsem to nestihl... Domu mě pustili v úterý. A to jsme nebyl moc ve stavu někam jet.

Takže ted druhý týden místo radování se z dovolené trávím doma. Pozitivní je, že je mi den ode dne lépe. Negativní je, že tím přichází nuda a chutě... Hlavně na jídlo.

A k tomu začátkem třetího týdne přišla rýmička... Po žlučníku už je celkem dobře, ale plná hlava rýmy mě vyřadila z dalšího fungování.

A i když se cítím relativně dobře, tak jsem furt rychle unavený... 

K tomu. Tak nějak jsem začal zkoušet psát, z čeho mám radost. A... Nějak mi to nejde. Nějak nevím, jestli umím mít radost a nevím jestli to umím poznat. Kdybych si měl zapisovat, co mě zase naštvalo, tak by to šlo mnohem lépe.

Chlapi nepláčou

 Téma, které ve mě rezonuje od malička. Věta, kterou mi nikdy nikdo pořádně nevysvětlil...

Věta, která přináší do života trauma dost klukům a chlapům. Sám jsem ji slýchal velmi často. Spolu s větou: "Nebul - nejsi holka". A zvláštní je, že si nepamatuji, že by mi ji řekl kdy můj táta.

Už jsem kdysi na toto téma napsal úvahu. Tenkrát nám umřel pejsek. Tenkrát jsem viděl tátu brečet. Když ji pohřbíval pod strom na zahradě. Ale na venek, byl vzteklý. A křičel na celý svět, že už nikdy nechce dalšího psa. A od té doby mají třetího.

Ted umřel kamarádovi pes. Byli spolu patnáct let. Fena Labradora. Ke konci už špatně chodila... A najednou musel rozhodnout o jejím nebytí... Těžké. Patnáct let je patnáct let. Zbyla díra. A bylo mu do breku, když jsem s ním mluvil. Doufám že si pobrečel...

Brek umí očistit. A je potřeba umět si zabrečet. 

Nechtějte vědět jak jsme brečel, když mi v náručí umřel kocour...

Důležité je však nebrečet nad rozlitým mlékem a každým špatným dnem a kdykoli se namane...