Hranice intimity

Tohle je téma, které mnou osciluje velmi dlouho. Je to téma dosti individuální a pohled není možný jiný, než subjektivní. Přesto je to téma velmi žhavé a velmi ožehavé. A něco o tom napsat, mne dokopalo několik událostí z tisku poslední doby.

Jak jsem psal již o nahotě - rodíme se nazí a dlouho nám nahota nevadí. Nevadí nám nahota vlastní i cizí. Přesto se časem dostaneme do situace, kdy je nahota pokládána za něco nepatřičného - ať už je to nahota vlastní, nebo cizí. Ta situace nastane dříve nebo později skoro u každého a je jen otázka výchovy, a okolí, jak brzy k ní dojde a jak bude vnímána. U etnik žijících v tropech je pohled na nahotu úplně jiný, než náš. Mají to štěstí, že nepotřebují oblečení kvůli zimě. Díky tomu třeba v Namibii žijí Himbové, kde chodí všichni jedinci od pasu nahoru nazí... Zde je hranice intimity úplně odlišná... A zvláštní je, že ženám z kmene Himbů na prsa zírají hlavně turisti... a je jim to jedno... těm ženám...

Hranice intimity se tak v současné době liší hlavně geograficky a demograficky. A chronologicky se vyvíjí. To by asi bylo na mnohem delší psaní, ale jednoduše řečeno - na naší planetě najdeme země, kde nevadí opalování se nahoře bez na pláži, nebo kojení na veřejném místě. Ale najdeme tu i místa, kde žena v kalhotách s odhalenou hlavou nemusí přežít cestu přes ulici...

Ted trochu kontroverzně - kdo je tu od toho, aby určoval, kde je ta hranice, co by se mělo skrývat, a co může zůstat odhalené? Kdo má to právo, a proč pak spadáme i k diskusi, co je morální a co ne? 

A nepřináší nám příliš nevyrovnaná hranice jen a jen problémy? Jen si třeba představte, kdyby nahota byla běžná, třeba jako v antických dobách... Třeba jako v gymnáziích - kdyby to bylo podle původního významu... Co by pak kdo nadělal s případnými nahými fotkami spolužaček... Nebo, kdyby byl svět jedna velká nudapláž...

A čím by ženy pak přitahovaly muže, když by nahota již nebyla tak "vzrušující" a přitažlivá.

Jen se bojím, že by si lidé našli něco nového, co by se pokládalo za příliš intimní... a mohli z toho udělat něco nemorálního... a zakázaného...

Intimita (z původem latinského intimus = vnitřní, skrytý před zraky jiných)

Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav)

Gymnasion (z řečtiny = cvičiště – to vychází od slova gymnos neboli nahý)

Nej Ženy mého života a srdce

Napsat tento příspěvek mi asi není přáno. Začínám jej psát už potřetí a předchozí verze se mi vždy ztratily. Rád bych v něm  napsal o těch nejdůležitějších ženách mého života. A nevím nějak není přáno.

Nejen že od začátku mám pocit, že není slov, kterými bych je popsal, ale nějak ani nevím jak správně a věrně popsat, co pro mne znamenají. Ale dost už.

Ta nejdůležitější žena, která tu pro mne je a díky které jsem na světě, je moje maminka. Možná klišé, ale bez maminky by nebyl na světě nikdo. A pokud je něco, díky čemu si všech žen vážím, je to právě to, že mohou být maminky. 

Druhá nejdůležitější žena mého života je moje žena, která je maminkou mých dětí. A jsem jí za to nekonečně vděčný.

A další důležité ženy mého života jsou mé dcery. No, krásné to bylo, když byly jen holčičky, ale té nejmladší už je 19... I ta už je ženou...

Přijde mi to jako chudý výčet. Ale opravdu nemám slov. Jen jsem to chtěl někde napsat...

A pak že nemůže být huře

V předchozím příspěvku jsem si stěžoval, jak je vše špatně... A do toho rýma...

A aby mi příroda ukázala, zač je toho loket, tak se mi přidala další radůstka... 

Začaly mne trápit hemoroidy. Kdo neví o čem je řeč, ať je rád. 

Vše začalo v pondělí, když jsem se začal z neznámého důvodu nadýmat. Ale hrozně nadýmat... A odpoledne jsem se dostal do stavu, kdy se objevila krev. Jen při stolici, při prdění naštěstí ne. Ale i to prdění bolelo, jak by mi někdo protahoval zadkem ostnatý drát. To prostě chcete. V úterý to bylo celkem dobrý, ale ve středu večer zase krev. A zase bolest jak od žiletek... a to skoro pořád. 

Pomohl doktor internet a koupil jsem si čípky a mast. Mast měla takový aplikátor, aby se lépe dostala kam je třeba. Nedostala. A dost nepříjemné to bylo. A to nemluvím o zavádění čípku. Super věc.

V pátek ráno jsem šel na kontrolu kvůli tomu žlučníku. A tak jsem se panu doktorovi svěřil s problémem... A tak jsem dostal doporučení a čípky že 3x denně (au). A koupit si kruh na sezení. 

S kruhem to taky byla legrace - je po sezoně a tak kruhy na obchodě nebyly... naštěstí měla paní ještě jeden vzadu... a to takový, který mne určitě unese - jsou na něm Avengers. Jmenovitě Hulk, Captain America, Thor a IronMan. ANO - tato čtyřka mne opravdu unese.

Je neděle a pocity u konečníku jsou stále nejisté a krev se stále objevuje. Tak nějak nešlo úplně utajit doma co se mi děje - a nejmladší dcera tomu dala korunu. Prý to klidně týden poteče, a že má případně vložky nebo tampony - to by mi mohlo při "mých dnech" pomoci...

Zítra zase kontrola, tak snad to pana doktora taky rozesměje.

všechno špatně... nebo ne?

Na začátku října jsme měl mít dovolenou, ale...

Neměl. A to jsme se tak těšil...

Místo toho jsem skončil v nemocnici s akutním zánětem žlučníku. A hned jsem šel pod kudlu a zlobivý žlučník spolu s dvěma kamínky mi byl odebrán. Pápá dovolená. V pátek mě operovali a v pondělí jsme měl mít odjezd - jaksi jsem to nestihl... Domu mě pustili v úterý. A to jsme nebyl moc ve stavu někam jet.

Takže ted druhý týden místo radování se z dovolené trávím doma. Pozitivní je, že je mi den ode dne lépe. Negativní je, že tím přichází nuda a chutě... Hlavně na jídlo.

A k tomu začátkem třetího týdne přišla rýmička... Po žlučníku už je celkem dobře, ale plná hlava rýmy mě vyřadila z dalšího fungování.

A i když se cítím relativně dobře, tak jsem furt rychle unavený... 

K tomu. Tak nějak jsem začal zkoušet psát, z čeho mám radost. A... Nějak mi to nejde. Nějak nevím, jestli umím mít radost a nevím jestli to umím poznat. Kdybych si měl zapisovat, co mě zase naštvalo, tak by to šlo mnohem lépe.

Chlapi nepláčou

 Téma, které ve mě rezonuje od malička. Věta, kterou mi nikdy nikdo pořádně nevysvětlil...

Věta, která přináší do života trauma dost klukům a chlapům. Sám jsem ji slýchal velmi často. Spolu s větou: "Nebul - nejsi holka". A zvláštní je, že si nepamatuji, že by mi ji řekl kdy můj táta.

Už jsem kdysi na toto téma napsal úvahu. Tenkrát nám umřel pejsek. Tenkrát jsem viděl tátu brečet. Když ji pohřbíval pod strom na zahradě. Ale na venek, byl vzteklý. A křičel na celý svět, že už nikdy nechce dalšího psa. A od té doby mají třetího.

Ted umřel kamarádovi pes. Byli spolu patnáct let. Fena Labradora. Ke konci už špatně chodila... A najednou musel rozhodnout o jejím nebytí... Těžké. Patnáct let je patnáct let. Zbyla díra. A bylo mu do breku, když jsem s ním mluvil. Doufám že si pobrečel...

Brek umí očistit. A je potřeba umět si zabrečet. 

Nechtějte vědět jak jsme brečel, když mi v náručí umřel kocour...

Důležité je však nebrečet nad rozlitým mlékem a každým špatným dnem a kdykoli se namane... 

Odhalení

Téma trochu, hodně, související s předchozím...

S nahotou... Duševní i tělesnou.

Myslím si totiž, že lidé se kolikrát nebojí nahoty jako takové, ale toho co odhalí. Případně toho, co ono odhalení přinese. 

Napsal jsem výše uvedené a myšlenky se mi roznesly do všech stran. Proč jen to slovo, či slova, Odhalení a Nahota tolik znamenají? A čeho se lidi tak bojí? A proč je odhalení až do okamžiku, kdy není co skrývat - až do naha, tak ... Nemám slovo, kterým to napsat

Nemám slovo, protože odhalit se, znamená pro každého něco jiného

Je tu mnoho takových kteří chodí nazí zvenku a zevnitř je zeď. A jen děti jsou odhalené a nahé zevnitř i zvenku. 

A problém s odhalením je mnohdy věc každého jedince. A důvodem je často stud a strach. Strach, že odhaleného mě nebudou ostatní mít rádi, nebo že uvidí nějakou mou vadu, které mne v jejich očích dehonestuje

A důvodem je, že kdyby všichni byli nazí, zevnitř i zvenku, tak mnoho lidí přijde o peníze :P ti kteří se odhalováním živí, budou trpět nejvíce. Nebudou pak mít, co nabídnout... A je jedno, jestli odhalují tajemství ducha či těla...

A jen na úvaze každého z nás, zda by takový svět nebyl lepší...

Nahota

Nahota je velké téma. Aspoň pro mne a jak koukám kolem sebe, tak s tím má problémy dost lidí. A to nekoukám jen po nahotě tělesné, ale i po nahotě duševní. A je zajímavé, že vnímání obou je jiné. I když u obou je asi třeba jistých hranic. A u obou je to otázka značně subjektivní. 

Přemýšlím, kterou nahotou začít, ale když se zamyslím nad nahotou tělesnou a představím si nějaký ideál... tak mi nějak dochází mozková kapacita na psaní... čímž odkrývám i své nitro a odhaluji do nahoty, jaký jsem prasák...

Zvláštní je, že se vnímání nahoty v průběhu lidského života mění. Rodíme se nazí a to tělesně i duševně. Několik prvních let života nám nevadí, být před ostatními svlečený a dělat si do plen. Na jeho konci, když dojde na pleny, připadáme si zle... jiné slovo mne nenapadá... a když si ani ty pleny neumíme sami vyměnit, tak přichází stud a ponížení... Osobně to neznám, ale jen představa mi nedělá dobře...

Několik prvních let nám nevadí dávat najevo veškeré své duševní projevy a říkat a dělat to co máme v tu chvíli na duši. Postupem času se naučíme své myšlenky a tužby skrývat a někomu některé odhalit bývá horší než se svléci. A kolikrát je i nepříjemným pravidlem, že rány na těle se hojí rychleji, než rány na duši... obzvlášť pokud vznikají společně.

Co to je, co nás v průběhu života donutí se tak změnit? Když si vzpomenu, že v šesti letech jsme se na zahradě školky koupali všichni nazí, tak dnes je pro mě představa nuda pláže minimálně nelákavá... Kde se bere ten stud? A proč ho předáváme takto dál? Dnes je nemožné, aby se děti ve školce takto koupaly...

U zahalování duševní nahoty a skrývání nitra mne napadají důvody. Tam je, tedy i pro mě, představa úplného odhalení nepředstavitelná. Je to druh obrany. Nemohu říci všechno všem. Nemohu říci co mám na jazyku... Tady je to asi dobře. Dokonce mě představa, že by každý řekl každému vše docela děsí.

Představa, že by všichni chodili nazí není úplně nelákavá, ale má svá úskalí. Už teď chodí mnozí tak oblečení, že je vidět skoro vše. Kolikrát je oblečení tak upnuté, že vypadá jak namalované. A to se týká obou pohlaví. I když na muže tak nekoukám, tak i zde se najdou tací, kteří mají upnutá trička a fitness či cyklo kraťasy, které odhalují vše. Častější je to u žen, kterých si logicky všímám více. A i tady je vidět mnoho. Jinde už jsem psal, že mám raději prostor pro fantazii. Často tam není... Jako podívám se, ne že ne, jen to po nějaké době zevšední. Bohužel. 

Přemýšlím, co by se stalo, kdyby lidi chodili nazí. Určitě by to bylo nepraktické - museli by nosit aspoň nějaké kapsy, aby měli kam dát mobily... i když jsou jedinci, kteří mají mobil k rukám snad přirostlý... A v zimě by asi dost lidí umrzlo... Když už nám příroda nadělila tu vlastnost, že jsme bez srsti, našli jsme si zálibu v oblékaní. Docela by mne zajímalo, co bylo dříve - oblečení, nebo ztráta srsti? A jak vlastně Homo přežilo? Ale to je asi na jiné povídání.

Asi se k tématu nahoty ještě vrátím. Alespoň k té tělesné. časem Ale kdyby byla tělesná nahota veřejná, nebylo by o čem psát...